Tady by asi mělo stát, co vlastně jsme. Samozřejmě je jednodušší se vymezit negativně, ovšem obvykle se má za to, že taková definice je přinejmenším známkou stylistické neobratnosti. Abych se tedy nezanořil příliš hluboko, ale zároveň neklouzal po povrchu:

• jsme víceméně náhodná skupina sebraná na základě přemlouvání a udržovaná pocitem nejistoty;
• smyslem našich schůzek je diskuse jako druh sociální interakce;
• téma diskuse vyplyne z předchozího setkání, aktuálních veřejných témat nebo jakékoli situace, skutečnosti nebo události, která jde zrovna kolem;
• definováni jsme pouze termínem setkání – účastnit se může kdokoli ochotný schopný debatovat bez agresivity;
• organizace setkání je dána ochotou účastníků.

Po včerejším (25. 1. 2017) setkání bych sem chtěl doplnit, že v termínech setkání by měla být určitá „nepravidelná pravidelnost“, jinak řečeno: měl by být stanoven den a hodina v týdnu, popřípadě i místo s tím, že se setkávat nebudeme každý týden, ale jen v předem daných termínech. Mělo by to reflektovat zaneprázdněnost některých účastníků a taky jistou exkluzivitu.

V tomto momentu mi dochází, že určitému negativnímu vymezení se stejně nevyhneme, jinak budu v dalším textu vázán vysvětlováním drbů a polopravd, kterých se za poslední dva měsíce nashromáždilo beztak dost. Ostatně, všimli jste si, že drby kolují, ale fámy se šíří? To jen tak na okraj.

• nejsme klubem politickým – jakkoli se politice nebudeme vyhýbat, ale nepovažujeme ji za jediné nebo hlavní téma. Je zřejmé, že většina hovorů dříve či později k politice sklouzne nebo se ji přinejmenším dotkne, ale rozhodně se nehodláme věnovat politikaření a už vůbec ne hospodským hádkám.
• nejsme klubem profesním, i když každý z nás se nějak živí a určitým způsobem jsme takřka všichni spojeni s univerzitním prostředím. Nechceme vést vysoce odborné debaty nebo schůzovat nad tématy řešených projektů a už vůbec nechceme pracovat po práci, tedy pokračovat v jednáních započatých v pracovní době.
• nejsme tajná ani veřejná společnost, dokonce nemáme ani pevné členství. Nemáme členské příspěvky, členskou základnu, stanovy, organizační strukturu. Existujeme právě tehdy, když se sejdeme. Do diskuse se může zapojit kdokoli, koho téma zaujme a má k němu co říct, nebo si to alespoň myslí. Takzvané vedení je jen úzká skupinka lidí, kteří s debatami začali a kteří na svém „postavení“ nikterak nelpí.
• nejsme pivní bratrstvo, jak by se mohlo zdát z posledních setkání. Restaurace jsou prostředí, kde se narozdíl od jiných veřejných místností občas může zvýšit hlas, aniž by to kohokoli překvapilo nebo by to komukoli vadilo. Privát pro takovou akci (podle mého názoru) vyvolává představu tajného spolku.
• neděláme nic, s čímž by bylo třeba se skrývat – to jednak vyplývá z posledních dvou bodů, jednak neděláme nic nemravného nebo nezákonného nejméně do okamžiku, kdy někdo omezí svobodu shromažďovací a spolčovací. Pokud se někdy v zájmu tzv. „veřejného pořádku“ ocitneme mimo zákon, bude to nejspíš v rámci zákazu vycházení a stanného práva. Doufám, že k tomu nedojde.